Umělcova cesta a všichni moji milí

Příští týden otevírám kurz Umělcova cesta v angličtině podle knihy Julie Cameron.

Mám klientku, až z Ameriky. Jmenuje se Stefanie. Je spisovatelka. Krásná a pozitivní, žije v New Yorku. V New Yorku, kde Julie Cameron napsala svou knihu a vede tam skupiny Umělcovy cesty.

Mám trochu trému před blížící se ukázkovou hodinou ke svému kurzu, a tak píšu Stefanii, jestli by si nechtěla přečíst moji „řeč“. Za pár hodin mám odpověď. Stef mi píše, že se před pár týdny setkala, a od té doby si píše, s Jamesem Navé, který převzal od Julie vedení skupin v New Yorku. Ta se prý totiž loni odstěhovala do Santa Fé.

Jdu se podívat do prostor, kde budu mít následující den ukázkovou hodinu a zjišťuji, že tam právě přivezli krásné nové stoly. Místnost teď vypadá krásněji, než kdykoliv předtím.

Začíná ukázková hodina. Jsou tu všichni přihlášení, jen jeden člověk se opozdil. Můj bývalý šéf a obětavý kamarád v jedné osobě. Jsem vlastně ráda. V úvodu mám v plánu mluvit chvíli o své cestě ke kreativitě a mrzelo by mě, kdyby byl smutný, až se zmíním, že mě má bývalá práce nikdy úplně nenaplňovala. Přijde asi minutu poté, co mám tuhle pasáž za sebou.

V obecenstvu sedí dvě, mně moc milé, ženy. Schyluje se ke cvičení, ve kterém si mají vybrat z hromady předmětů ten, který jim nejvíc připomíná současný stav jejich kreativity. Jedna si vybírá hračku – kolotoč s koníky, který je mým osobním totemkem kreativity. Druhá zamyšleně hledí z okna, v dlani malého plsťového slona, kterého používám jako svůj talisman.

Ještě jednoho kamaráda mám v publiku. Jirku. Vybírá si hlavomasážní vidličku.

Po ukázkové hodině sbírám věci do prádelního koše a odnáším domů. Cestou vidličku ztratím. Tento týden je plný symbolů a tak si smutně pomyslím, že jsem ztratila Jirku. Asi se na kurz nepřihlásí. Po půl dni  ji můj synek zase najde. Uleví se mi. Moc ráda bych příštích 12 týdnů Jirkovu usměvavou tvář na Umělcově cestě viděla.

Ve středu začínáme. Jsem zvědavá, jaké další šťastné náhody se mi do té doby ještě přihodí. Přímo na mně „prší“ vždycky, když jdu do něčeho naplno a nenechávám si otevřená zadní vrátka.

Ne zvědavá. Rozechvělá. Jsem rozechvělá a strašně se těším.

Napsat Facebook komentář

x komentář

Napsat komentář