ŽALUDY

ŽALUDY
Jaroslava Žežulová

 

 

 

 

 

 

 

…Na kole, ke křížku, k Svatému Jánu
(za krásnou sobotu děkuji“ Pánu“…)
jedu a zpívám si.
Vánek mě chvilkami zatahá za vlasy.

Podzimní slunce tváře mi „zaleje“.
Nejeden pěvec písničku zapěje.
Dívám se do stromů, dívám se na ně.
Nad hlavou, ve výšce, uslyším káně.

A pak jen: Bum, ťuk,… ťuk, puk.
Jeden dub, druhý dub a… žalud!
Menší, větší…“Co jich tu je!“
Každý sám si bubnuje!

Do větví, do listí a…au 🙂 do hlavy!
Jen tak, podle nálady!
Ťuk sem, bum tam… až nakonec…
Vytváří dubový koberec.

 

Napsat Facebook komentář

x komentář

Napsat komentář