Podzim barví myšlenky

Oči jsou ospalé. Do slunce se dívají. Zdá se být tak vzdálené svým podzimním jasem, jakoby se schovávalo za mraky, ale žádné mraky nevidím a tak se dívám ostřeji a zaměřuji pohled k obloze a je tomu tak, že slunce je vzdálené tak moc, že dotknout se jej prsty nemohu. Jen sedět a sledovat. Jen sedět a přemýšlet, jak dlouho budu moci ještě ráno vstávat. Vítr si hraje s listím pod stromy, jen tak ho nadouvá a zase pokládá, stromy ve větvích šumí prázdnými doteky, kolem sebe vidím barvy podzimu a tráva je žlutější a žlutější. Zelená se ukládá ke spánku a srdce se připravuje na první sníh. Jsem i já připraven na ochlazení, na mrazy, které se vybalují ze zabalených krabic zimních dárků?

Sníh a sněhuláci. Mráz začne na oknech vyrývat své linoryty a já jen čekám, až přijdeš a chytneš mě za studené ruce a svým dechem jim dáš naději v oteplení. Naději, že bude lépe. Naději, že se jaro vrátí, až zima zalehne do své postele. A tak to chodí každý rok. Každý rok se ptám: “Bude ten další lepší?“ Ale nebude. Bude to prostě jen další rok. Ani ohňostroj, ani předsevzetí, ani teplejší počasí jej nezmění. Pouze v mé hlavě se dějí kouzla, pouze v mém srdci se dějí lásky, pouze v mé duši se prožívá svět naplno. Nač čekat na lepší dobu. Vezmu dobu, kterou mám právě teď a přivinu si jí k hrudi. Vezmu si ji. Užiji si ji, jak jen mohu, protože listí bude opadávat stále, ale Tvé vlasy budou už bílé napořád. Sníh roztaje a první sněženky se objeví mezi jeho zbytky, ale Tvé vrásky se budou rozjíždět od očí více a více. Budeš to stále Ty, i když to vlastně Ty nebudeš, protože duše je mladá a tělo staré, protože láska je věčná a mír přichází k tomu, kdo jej chce uchopit a hlavně pochopit. Protože nejtěžší na životě je jeho pochopení, jeho podstata, jeho jednoduchost. Protože si v klidu létám ze dne do dne, až jednou křídla nebudu moci roztáhnout a budu jen sedět a pozorovat oblohu a vzpomínat na dobu, kdy jsem jí brázdil od severu k jihu, od západu k východu, od radosti k bolesti a naopak. A tak to chodí a létá. Vstávání a spánek. Láska a zlost. Bída a bohatství. Má volba, mé rozhodnutí. Mé myšlenky budují celou podstatu mého života a nic na tom nezměním. Jak se k nim chovám, tak ony se chovají ke mně, protože je přitahuji zpět jako hozený bumerang, jako magnetickou střelku severní pól, jako moje žena mou lásku, jako mé děti mou lásku. Jsem živý.

Napsat Facebook komentář

x komentář

1 komentář u „Podzim barví myšlenky

  1. Pingback: Texty na www.otevreni.com 2011 | marekschejbal.cz

Napsat komentář