Cheerleaders nebo roztleskávačky?

Poprvé jsem psal reportáž a tak se o ní s vámi podělím:

Cheerleaders nebo roztleskávačky?

Slyšeli jste někdy o cheerleaders neboli roztleskávačkách? V Čechách jich je na jeden tisíc. Víte, že existuje i cheer národní tým? A představte si, že roztleskávačka může být i chlap…

Je sobota šestnáctého října kolem čtvrté hodiny odpolední a já přicházím k budově základní školy Kozinova na Praze 10, kde se má konat trénink národního týmu cheerleaders. Obloha je blankytně modrá, nikde ani mráček. Kdo by chtěl trávit jeden z posledních víkendových slunečných dnů před sychravým podzimem v tělocvičně? Vstupuji prosklenými dveřmi do chodeb základní školy a hlavou mi bleskne, že jsem si zapomněl pytlík s přezůvkami. Mou scestnou myšlenku přehluší rázné mužské povely z tělocvičny po mé pravé ruce. Opatrně nakukuji dovnitř. Na nataženém akrobatickém koberci se skupina asi dvaceti dívek staví do jakési formace a jejich pohledy směřují dopředu, kde ve vojenském rozkročení postává asi sto devadesát centimetrů vysoký, urostlý chlápek s píšťalkou na krku. Anglicky udělí několik pokynů a přísným pohledem zkontroluje opravení chybných postojů svěřenkyň. Čekám taneční kreace s ladným pohupováním v bocích, ale zbytečně. Překvapeně sleduji, jak přede mnou roste pyramida z lidských těl.

Petra Žáková (Fun Time Nový Jičín)
„Skoro denně řeším otázku vysvětlování o čem cheerleading je. Spousta lidí jej nezná a je to ohromná škoda. Nepoužívám slovo roztleskávání, protože to vyvolává v lidech mylnou představu. Říkám, že to je kombinace sportovní gymnastiky, akrobacie, výhozů, lidských pohyblivých pyramid a tance. Žádný jiný sport nemá takovou kombinaci úžasných věcí, která je u cheerleadingu jedinečná.“

Jan Dušek (Prague Eagles)
„Na volejbale se skáče a pinká do míče, při tanci se tancuje, kdežto cheerleading je všestrannější. Něco jiného je, když se skáčou skoky, něco jiného je gymnastická část, něco jiného je tanec a něco jiného jsou stunty (stunt=základ složitější pyramidy). Líbí se mi, že je to více sportů dohromady.“

Denisa Horáková (DCH Děčín)
„Představte si gymnastiku a poskládejte hodně lidí na sebe, vzpomeňte si na cirkus, kde na sebe lidé lezou a je to proložené tancem, pokřiky a akrobacií, která je stěžejní. Jde o týmový sport, spolupráci, přátelství a nevšední radost, která sálá ze sportovců.“

 Jak to všechno začalo?

Vznik cheerleadingu se datuje kolem roku 1880 ve Spojených státech, kdy byl zaznamenán první organizovaný pokřik na zápase amerického fotbalu v Princetonu. V České republice se rodí první týmy cheerleaders až po sto třinácti letech, a to na přelomu let 1993 a 1994 u pražských klubů amerického fotbalu. Dnes je v České asociaci cheerleaders dvacet osm týmů ze všech koutů České republiky, přičemž je registrováno na jeden tisíc členů. Pravidelně je každý rok na jaře pořádáno Mistrovství ČR a na podzim soutěž Spirit Cheer Cup. Tento rok se konalo historicky první Mistrovství Evropy a to dokonce v Praze.

Co je to tedy přesně za sport? Občas v televizi vídám na hokejových či basketbalových zápasech sličné dívky s třásněmi v ruce, jak baví diváky jednoduchým tančením doplněné o mávání a krásný úsměv. To jsou přeci roztleskávačky, ne? Evidentně ne. Lidská pyramida organizovaně „popadá“ k zemi a já čekám, co bude dál. Trenér udělí několik dalších pokynů a dívky se rozdělí do třech skupin. Aha, teď přijde taneček, libuji si a vytahuji fotoaparát. Každá ze skupinek se shlukne do těsného postavení a najednou se uprostřed nich objeví jedna z dívek, kterou ostatní rychlým pohybem vyhodí do vzduchu. Ta stačí v letu provést jakési prohnutí a už jí semknutá skupinka chytá do otevřených náručí. A já zapomínám fotit.

Jana Marešová (A-Styl Liberec)
„Nerada říkám, že jsem roztleskávačka, protože mi to zní jako bych tleskala jen na schodech hokejového stadionu, takže říkám, že děláme zvedačky, pyramidy a akrobacii, na to lidé slyší. Snažím se říci, že toho děláme spoustu, že to není jen tancování. My chodíme s týmem fandit na hokej, ale je to jen desetina z toho, co děláme. Tanec je ta nejjednodušší část.“

Jana Markovičová (asistentka hlavního trenéra)
„Většinou když se řekne cheerleading v Čechách, tak lidé neví, co si mají představit. Já to vysvětluji tak, že se jedná o tanec spojený s částmi akrobacie. Provádíme skoky, stavíme pyramidy.“

Jsou cheerleaders roztleskávačky?

Když si rozdělím anglické slovo cheerleader na cheer a leader, tak překlad slova cheer může znamenat jásot, povzbudit či fandit a překlad slova leader znamená vůdce, vedoucí či lídr. Překlad jedním slovem do českého jazyka je tedy výzvou. Celkem tedy chápu slovo roztleskávačky, protože třeba povzbuzovatelky, jásatelky nebo lídrofanynky zní trochu krkolomně. Za tímto pojmem se ovšem skrývá mnohem více, než si mnozí představují.

Na opačném konci koberce se objevují dva chlapci a dívka. Takže roztleskávačka může být i chlap, pomyslím si. Dívka se postaví zády před prvního z chlapců. Druhý je ze strany pozoruje. První chlapec chytí dívku za boky a pokrčením v kolenou a následným švihem vzhůru si ji hodí do dlaní a natáhne ruce nad hlavu. On stojí pevně na zemi a ona ještě pevněji na jeho natažených rukách. Druhý chlapec je jistí. Rychle mačkám spoušť fotoaparátu. Při představě, že takto držím někoho já, se mi automaticky blokuje krční páteř. Vypadá to, že jde o sport, kde i chlap může předvést, co v něm vězí. Silově, fyzickou kondici či zvládnutím techniky.

Jan Dušek (Prague Eagles)
„Taneční věci pro mě moc nejsou. Mám radši stunty, partneřinu (=druh soutěžního vystoupení), akrobacii, skoky. Pokřiky také nemusím. Rozhodně je to fyzicky náročný sport, člověk se při něm pěkně zapotí.
Na našem tréninku jsme dělali „Spider cross“ (=kondiční cvik) a já jsem zjistil, že nemůžu narovnat nohu. Asi čtyři dny jsem jí měl nateklou, nemohl jsem došlápnout. Asi kolení vazy. Cheerleading dokáže být tvrdý sport. Už mám i vyražený zub.“

Co se tedy může dít na vystoupení cheerleaders?

Vedle taneční části doplněné o mávání třásněmi tzv. pom-pony se můžeme dočkat prvků z akrobacie a gymnastiky, výkopů, skoků, přemetů, ale i stavění lidských pyramid, nadšených pokřiků či létání vzduchem. Díky chlapcům, kteří se v českých týmech začínají objevovat více a více, nabírají prvky na náročnosti, pokřiky na hlasitosti a výhozy na výšce.

Tělocvičnou se opět rozléhají řízné pokyny v anglickém jazyce. Svou pozornost zaměřím na vysokého trenéra, na jehož rozhodnosti v udílení rad je znát jeho zkušenost. Národní tým, který je výběrovou záležitostí cheerleaders z celé České republiky, má od tohoto září vedení přímo z kolébky cheerleadingu. Ze Spojených států. Jsou jím dva trenéři: Blake Myers z Ohia a Jonathan Smiley z Kalifornie. Smiley je momentálně ve Spojených státech a jeho příjezd je naplánován na konec října. V jedné z pauz na oddechnutí a doplnění tekutin žádám Blake o rozhovor:

Co si myslíš o českém cheerleadingu?
„Myslím, že prošel již dlouhou cestou, velkým pokrokem. Jsem nadšen tím, že jsem mohl vidět tu úroveň prvně v roce 2002 a nyní v roce 2011, protože to je obrovský rozdíl. Vidím, jak celkové programy jednotlivých týmů rostou, individuální i týmové talenty a zejména tedy obtížnost, která je vyšší a kterou jsem určitě ještě v roce 2002 neviděl. Je pro mne skvělé vidět ty pokroky a kvalitní soutěžní úroveň mezi českými týmy.“

Co si myslíš o Češích?
„Miluju je! Baví mne být s českými lidmi, když mi ukazují, jak žijí, poznávat historii této země, detaily této země a života zde a zatím všichni Češi, zejména samozřejmě z českého cheerleadingu, mi život zde jen zpříjemňují a dělají opravdu hezkým.“

Zrovna dnes a celý víkend je venku krásně a vy jste s týmem celé dva dny v tělocvičně – nemrzí tě to?
„Nemrzí, ale je to tak, že ani jiná možnost zkrátka není. Tento tým je odkázán na to, trénovat o víkendu mimo své tréninky s domácím týmem, které má během týdne, takže si zkrátka nemůžeme vybírat, jestli budeme trénovat za hezkého nebo ošklivého počasí. Tihle sportovci se zde sjedou a jsou odhodlaní trénovat navíc, a proto mne baví jim pomáhat za jakéhokoliv počasí.“

Na jak dlouho zde plánuješ zůstat?
„Rád bych určitě na jeden rok, závisí to bohužel na potvrzení a prodloužení žádosti o vízum. Základní cíl je tedy zůstat rok, tedy do léta 2012, a pak uvidíme, zda se budu muset vrátit do USA, anebo bych zůstal ještě o něco déle.“

A co říkají na vedení národního týmu pod taktovkou amerických trenérů někteří z jeho členů?

Petra Žáková (Fun Time Nový Jičín)
„Jsem nadšená z trenérů ze spojených států, protože je vidět, že to jsou profesionálové. Mám z toho dobrý pocit a věřím, že to někam letos dotáhneme.
Máme i domácí přípravu a tím pádem jde fyzička nahoru a zvládá se lépe samotný trénink, protože 16 hodin za víkend je celkem dost. Jsem hrdá, že jsem členem národního týmu „

Denisa Horáková (DCH Děčín)
„Tréninky pod vedením amerických trenérů jsou odborně vedené, je vidět, že tomu rozumí. Tréninky jsou hodně tvrdé, ale to musí být.
Ne každý zvládne být členem národního týmu, není to jednoduché a mě osobně to dělá radost, že tím členem jsem. Každý se snažíme dostat ze sebe to nejlepší a poprat se s tím za každou cenu, nálada je správná a bojovná.“

Jana Marešová (A-Styl Liberec)
„Vedení amerických trenérů znát opravdu je. Je to hodně dobrý tým, rozumíme si a podporujeme se. Proto jsem i přijela na trénink, i když nemohu trénovat, protože jsem zraněná, ale mohu aspoň psychicky tým podporovat.“

Jana Markovičová (asistentka hlavního trenéra)
„Na tréninku jsou zavedena nová pravidla, ať už v samotné účasti v národním týmu, tak ve fyzické přípravě a náročnosti. Všichni jsou mnohem nadšenější a oddanější i díky podmínkách, které jsou nastaveny konkurzem. Máme lidi, kteří opravdu chtějí trénovat a jsou odevzdanější týmu. Vidím pokroky a změny, těším se a jsem zvědavá, jak to bude vypadat v půlce sezóny.“

Trénink pokračuje

Blake se vrací k trénování a stejně tak i jeho svěřenci. Tělocvičnou zní povely v angličtině, dunění nárazů tenisek do koberce, rychlé oddechování a bzučení právě spuštěných zářivek. Sem tam někdo na někoho vyleze a občas někdo vyletí do vzduchu. Trénink je v plném proudu. Připravuje se exhibice na blížící se Spirit Cheer Cup. Ten se uskuteční 12. listopadu v hale Areny Sparty na Podvinném mlýně v Praze 9.

Petra Žáková (Fun Time Nový Jičín)
„Pojďte se podívat na létající slečny a na akrobacii na Spirit Cheer Cup. A samozřejmě na exhibici národního týmu.“

Jana Marešová (A-Styl Liberec)
„Uvidíte to, co jste ještě neviděli. Létat lidi vzduchem, hodně tance i zvedaček. Bude to našlapaný.“

Denisa Horáková (DCH Děčín)
„Kdo nezažil atmosféru cheer soutěže, tak nepochopí, o co jde. Je to úplně jiný sportovní zážitek, než by kdokoliv čekal a pokud to uvidí, tak je docela překvapený a odchází s dobrou náladou, což vždycky u jiného sportu nemusí být. Jde o nevšední zážitek a nevšední atmosféru.“

Napsat Facebook komentář

x komentář

Napsat komentář