O náhodách a jejich pichlavých slupkách

Dům, ve kterém žijeme, jsme koupili před deseti lety. Měl mnoho předností a jednu nevýhodu. Tou nevýhodou byl a zůstává malý pozemek. Od začátku jsme věděli, že k životu potřebujeme prostor. To, že ho náš dům před deseti lety měl uvnitř, ale venku už méně, byl ústupek vyvolaný finanční situací a lokalitou, ve které jsme ho hledali. K domu přiléhá veliké pole. Nezdálo se nám, že by mohl být problém dohodnout se s vlastníkem pole na odkupu jeho části. Tím bychom získali prostor pro stromy a rozhled na pěkný hájek. Majitel pole ale prodávat nic nechtěl a nechce. Už po generace jsou polnosti a půda v jeho rodině předávány a děděny. On tenhle historický řetězec neporuší. Žádné rozhovory ani vysvětlování, že půdu využijeme k ekologickému hospodaření a výsadbě stromů, nepomáhají. Vidí nás a na dálku už se zvednutýma rukama volá: Neprodám! Neprodám! Neprodat je určitě jeho právo.

Co ale my s tím? Znamená to, že tady nemáme bydlet? Věci se nám daří většinou bez tlaku a navazují jedna na druhou. Záměr s pozemkem je ale stále jaksi zadrhnutý.

Jedeme na návštěvu ke kamarádům, kteří bydlí v Podolí. Po cestě se v autě s manželem pohádáme. Před jejich domem vystoupím z auta, ale v pohádané náladě se mi ještě nechce na návštěvu. Chci se jít projít. Manžel jde na návštěvu sám s tím, že dorazím za chvíli. Jdu si starou vilovou čtvrtí a zatlačuju slzy. Po pár krocích přede mnou dva stromy jedlých kaštanů. Vzpomenu si na známou, se kterou jsem se poznala v létě na kursu o zahradách. Náhodou jsme spolu byly ubytované v jednom pokoji, i když jsme se neznaly. Náhodou byla z vesnice vzdálené 5 km od té naší. Náhodou nám napsala, jestli někdo neví, kde rostou jedlé kaštany. Má rozsáhlé pozemky a chtěla by si je zasadit. S nosem plným slz vybaluju z pichlavých kuliček jedlý obsah. Klíčivost kaštanů je 7 dnů, tak jí hned píšu, že jsem je pro ni našla. Ona přijede za pár dnů s malými holčičkami na návštěvu. Skamarádíme se rychle i s holčičkami. Na konci návštěvy ona říká, že mají pozemky velké 12 hektarů a jestli nechceme kousek odkoupit? Také hospodaří ekologicky a mít sousedy podobně smýšlející by bylo příjemné.

Trochu moc náhod najednou … A náhodou jsme se ještě nerozhodli.

Napsat komentář