Pátek
Anita Moorjani z Hong Kongu zažila klinickou smrt. Nemocná rakovinou se nechtěla léčit a do nemocnice ji přivezli se selhávajícími orgány. Doktoři jí nedávali víc než 36 hodin. V kómatu vnímala všechno, co se dělo v pokoji, na chodbě nemocnice i stovky kilometrů daleko, když její bratr nestihnul letadlo, kterým se chtěl do nemocnice za ní dostat. Vnímala taky nádherný klid. Necítila už bolest, ale cítila propojení se vším, se všemi. Vypráví, že ten pocit byl úžasný a krásný, ničeho se nebála a byla se vším v jednotě. Rozhodla se vrátit, protože v jeden moment pochopila, že svůj úkol tady ještě nesplnila. Z rakoviny se potom vyléčila, protože v kómatu uviděla a uvědomila si naprosto jasně, co tu nemoc způsobilo – všechno, co dělala ve svém životě, bylo motivované strachem. Všechno prý bylo úplně jasné. Je to pravda nebo nějaký klam nebo sen, který se jí zdál? Lékařské zprávy její rychlé vyléčení po probuzení z kómatu  potvrzují a o její příběh a zážitky se zajímá celý svět, včetně lékařů.

Pondělí
Koncert amerického bluesmana Brada Huffa ve sklepení pivovaru ve Slaném. Jdeme spíše kvůli kamarádům, kteří nás pozvali a nečekám nic zvláštního. Těším se jen, že pobudeme v příjemné společnosti. Jenže je to překvapení. Brad hraje a zpívá jako o život, na kytaru  bubnuje a hraje skleničkou, hraje z celého srdce. Koncert je pilulka pro dobrou náladu, když si někdo vystoupení takhle užívá, není možné, aby obecenstvo nebylo nadšené. Je nadšené a vřeští. Škoda, že není pátek, zítra musím do práce.

Středa
V rádiu rozhovor s klimatologem Václavem Cílkem. Vypráví o římských špačcích a o tom, jak létají v obrovských desetitisícových hejnech. Všichni ví, kam letí a jak mají letět. Není možné, aby hejno vedl jeden špaček, to by kvůli odporu vzduchu nemohl vydržet. Střídají se po pěti až deseti vteřinách a každý přesně ví, jak má letět. Udržují rozestupy do stran i po délce jako když lidi řídí auto a vidí periferním viděním i co se děje po stranách. Doletí, kam mají. Jen s tím rozdílem od člověka, že nemají navigaci. A když prý nastane chvíle, kdy špaček nemá co dělat, nehledá ani partnerku, ani potravu, tak jen tak sedí a trénuje zpěv pro dobrou náladu.

Čtvrtek
O víkendu volám kamarádce, telefon zvedne její manžel, ona je ve sprše, ale už sprchu zastavila. On jí nese telefon a říká, aby si osušila ruku a ucho. Chci zavolat později, ale ona chce se mnou mluvit, že prý před dvaceti vteřinami ve sprše na mě pomyslela, že mi musí zavolat. V tu stejnou chvíli jsem já pomyslela, že jí zavolám a vzala jsem do ruky telefon.  Ve čtvrtek ta samá kamarádka dělá zkoušky. Slíbila, že napíše, jak zkouška dopadla. Vzpomenu si v pět hodin odpoledne, že se celý den neozvala, jak to dopadlo. V tu chvíli mi přijde od ní sms. Až se toho leknu.