Výchovná

Jsem unavená a čekám, až moje 9ti letá dcera usne po operaci v nemocnici. Měla by být unavená z anestezie, ale blíží se půlnoc a spánek nepřichází. Vše kolem pozoruje, kontroluje každý pohyb v tichu. Neprozřetelně jsem ji slíbila, že neodejdu, dokud neusne. Při čekání nás překvapí urgentní příjem asi 16ročné slečny s maminkou. Dcera má podezření na zánět slepého střeva. Postarší, přísně působící sestřička s ní dělá vstupní příjem.

„Musíš si sundat všechny klenoty a maminka ti je vezme domů“ poučuje sestra. „To asi nepůjde“, odpovídá slečna, „mám v kůži dvakrát piercing. Co budeme dělat?“ podívá se vyděšeně na mámu. „To nevím, poraďte se s lékařem, až se přijde podívat.“ Povzbudivým tónem informuje sestra.

„Mamčo, musíte domů zaběhnout pro odlakovač na nehty, potřebujeme je čisté“, přikazuje sestra. „Mami, to je gel, to lakem nesundáme, to umí jen na manikúře“, zašpitá dcera a sestra jen zafuní.

„Teď vyplníme dotazník : Kouříš? A dcera mrkne na matku a odpoví „Ano“, tak dej cigarety mámě, tady je to v areálu za pokutu 10 000Kč“ A tak je tajemství odhaleno, možná polo-tajemství a krabička putuje z kabelky do kabelky.

Mrknu na tu moji zatím malou slečnu v posteli. Kdy asi začnou naše polo-tajemství?

Napsat Facebook komentář

x komentář

Napsat komentář