Trochu vyšší Velikonoce s nižší tradicí

Velkonoční pondělí.
Sluníčko přehřálo chladný vítr. Tráva prorazila tvrdou zem.
Prvosenky se usmívají. Ptáci prozpěvují.
Tramvaje klinkají.
Přišel koledník, mám radost. Včerejší osamělost se rozpouští.
Koledník odchází. Už nemám radost.

Chci vidět tradice! Slyšet koledy!
Pouštím rádio, televizi, nic. Ten jediný pořad už je pryč.
„Veselé Velikonoce!“

Nevadí, nasaji tradice jinde. A přikoupím kraslice!
Vyrážím do centra. Oblékly mě zprávy s předpovědí počasí.

U Muzea vyžebral bezdomovec cigaretu.
U koně cizinci v kraťasech. Nevědí o 50letém Velikonočním chladu.
Hurá první tržiště! Tradiční kraslice, pomlázky nikde.
Z vajec se vysmívá děda Mráz. Odcházím.
„Veselé Velikonoce!“

Míjím Můstek. Ohnutému žebrákovi koukají holá záda.
Konečně prodavač s kraslicemi. Za 40,-Kč už je nekoupíš.
„O drahé slepice!“ Pomlázky nikde!

Orloj odbíjí 14 hodin.
Na věži trubadur v dobovém obleku. Hraje „Nebeští kavalérové“
Příjemné! Překvapivé!

Na podiu se něco chystá. Hurá! Tak přeci jen folklor!
V ohradě je oslík, ovce, kozy. Hladím oslíka. Poprvé v životě.
Vedle automat na krmení zvířat. „Drahý oslíku! Tvůj pán je chytrák!“
Proběhne žebračka: „Nemáte TROCHU VYŠŠÍ DROBNÉ?“
Mám jen nižší drobné. Ty ji nezajímají.
„Veselé Velikonoce!“
Konečně! Babička! Maluje vajíčka! V kyblíku pomlázky!
U ní dva Japonci a Husky.
„Veselé Velikonoce!“
Bezdomovec řádně pojídá chléb. Nad odpadkovým košem. Nedrobí.
Přidávám mu nedopité pivo. Raději prchám.

Vcházím do Chrámu Mikuláše.
Výběrčí strhává cizinci kšiltovku. Usedám k rozjímání.
V hlavě zní píseň „Do Chrámu Mikuláše,… vešla jsi jenom tak…Šťastná milovaná, písní obdarovaná!“
Vnořuji se do ticha.
Z podia zařve Mánička! Začal kulturní program.
Vyrážím z ticha. Jdu zjistit narušitele. Není to Mánička.
Zajíc a klaun. Velcí, chlupatí, přerostlí, nablblí. Rádoby vtipní.
„Veselé Velikonoce!“

Otáčím domů. V tramvaji symboly Velikonoc. Poněkud netradiční.
Dívčí vlasy barvy velikonočních vajec:
„Ty vole sem ráda, že sem neplatila. No co moch dělat, sem neřela méno.“
Opilý hlas z konce vagonu: „Marečku, jebejte mi péro!“ Ha, hahá!
„Veselé Velikonoce!“

Naděje umírá poslední!
Předními dveřmi nastupuje mladík. Na sobě části kroje.
V ruce dlouhou pomlázku…
Jarně obarvená dívka vyprskne:“Ty vole!“

„Zázrak!“ Usmívám se.
Šťastná dívka koledníka. „Chvála koledníkovi!“
„Veselé Velikonoce, ať žijí tradice!“
A slunce svítí.

1 komentář u „Trochu vyšší Velikonoce s nižší tradicí

Napsat komentář