Romance o úsměvu v srdci
Tereza Fricová
Pro koho je ten Tvůj úsměv krásný,
koukáš se na mě, je to jasný.
Směješ se jako sluníčko
víc však nezmíníš slovíčko,
bojíš se snad svých emocí
a nebo dávných nemocí?
Řekni mi něco pěkného,
že nebojíš se nového,
že i příště mi úsměv věnuješ
a u dveří se přezuješ.
Nebo mi zazpívej písničku
vylej si srdce z hrníčku
a podej mi ho na dlani
až za ranního svítání.
Tak asi láska začíná
rozesmátýma očima
krásným svíráním v podbřišku
dar z Popelčina oříšku.
Tvářím se jako debílek
u srdce hřeje plamínek
z tváře si shrnu vlasů proud,
když pospíchám tě obejmout.
Ty jako vždycky na tváři
máš úsměv co den prozáří.
Já topím se v tom úsměvu, dneska,
v pondělí, ve středu.
A to je konec romance,
nikdo z nás není bez šance
s láskou je vždycky lepší den
úsměvem v srdci zakončen.