Muž se synem vcházejí do dveří, chlapeček nese kytici. Pro maminku. Beru květiny, tisknu chlapečka, přes slzy se usmívám na manžela. Sebastián, říká rozpačitě, a jde si přečíst poštu. Se synkem v kuchyni hledáme vázu, zaprášenou, staletí nepoužívanou. Zářím. To vymyslel tatínek? ptám se, duši mám nadýchanou. Ne, to já, povídá. Tatínek říkal, že je mu to fuk.

xxx

Slunce se opírá do oken, synek si u stolu kreslí. Máš mě rád? ptám se, v záchvěvu bůhvíčeho. Mám, ale tatínka mám radši, říká věcně. A proč ho máš radši? ptám se a něco mi trhá břicho. Protože mi kupuje legový džedáje, povídá zvučně a zářivě se na mně usmívá. Pak ho něco napadne: Tebe mám ale taky rád, říká ustaraně a skenuje mě velkýma očima. Usměju se. Uklidněný skloní hlavu a dokreslí džedájovi obrovskou ruku s mečem a muší nožky. Pak hledá zlatou pastelku a u toho, už zase zvučně a věcně, dodá: Ale tatínka mám prostě trochu radši. Dáš mi ochutnat na lžičku med?

xxx

Šatna školky. Sebastiáne, máš tady maminku, volají děti. Přitočí se ke mně malinká holčička: Já ti ukážu, jak jsem dneska běžela s kopce a spadla na žížalu, chceš? a plácne sebou na zem. Zvedá se. Chceš ukázat ještě jednou, jak jsem spadla na žížalu? A je zase na zemi. Přistoupí ke mně starší, asi pětiletá, slečna a odvádí mě stranou. Chceš vědět, co dělají netopýři, když pijou krev? šeptá mi do ucha. Chci to vědět. Netopýři, když pijou krev, tak u toho čůrají, jinak by praskli. Vážně pokýváme hlavou. Běží ke mně Sebastián: Víš, co se dneska stalo? Vosy zabily na zahradě ptáčka…