Dálnice
Tereza Fricová

Jsem plochá
asfaltová plocha,
miluju rychlost
vůni benzínu.
V drahém autě
muzikanta
i krásnou blondýnu.

Jsem rovná plocha
plná citu,
plechy a gumy
vlídně hostím.
Emocí, nervů,
agrese, dennodenně
mnohé zprostím.

Miluju vůni pneumatik,
když do pórů
se mi zažírají,
ten orgasmus,
na nějž někteří
jen marně vzpomínají.

Jsem rovná plocha,
do dálky běžím
a přitom ležím na zádech,
milenci, dědové,
matky marně čekají
na nádech.

Nikdy už ho neuslyší,
když zaryl se mi pod kůži,
nejdražší orgasmus světa,
na asfaltu.
Pak na rakev růži.

Jsem plocha.