V červnu jsme měli zahradu zamořenou hlemýždi. To jsou ti s domečkem, co pocházejí z Čech. Ne jako ty oranžády ze Španělska, které okupují naše kraje a žerou všechno, co jim přijde do cesty. Těch s domečkem bylo ale nějak moc, tak 5 – 10 na metr čtvereční. Jedli nám trochu zeleninu. To se mi nelíbí, a tak je po ránu sbírám do kbelíku. Na návštěvě máme kamaráda z Moravy. Když mě vidí, že táhnu kbelík se šneky, volá: Kam to neseš? Na pole? To je zbytečný, za dva dny je máš zpátky! Já už je ale sypu na pole, pár desítek metrů od zahrady. Za dva dny jsou zpátky.

Nedávno mi kamarádka řekla, že tihle s domečkem žerou vajíčka těch rezavých ze Španělska a že jsou tak jejich jediným přirozeným nepřítelem. Tak proto letos ty oranžové vůbec nemáme! Než jsem je odnesla, stihli ještě požrat vajíčka. Příroda je tak chytrá. Jen to dokázat vidět. Tady se každý s oranžovými invazníky vypořádává po svém, většinou bojem. Někteří lidé ty oranžové invazníky dokonce přestřihují nůžkami. A ti nepřestřižení potom žerou ty přestřižené, což dokazuje, že jsou kanibalové. V jednom trefném rčení se říká, že když tlačíš na zeď a ona nechce povolit, chceš tlačit víc a víc, aby už konečně spadla. Nemáš ale tlačit, ale jen poodstoupit a ona za chvíli spadne sama.

Škola permakulturního budování zahrad tohle přesně učí. Využívá přírodní zákonitosti a vazby. Nebojuje proti vetřelcům chemickými přípravky a nenutí rostliny, aby rostly, protože by jim sypala chemická hnojiva. Není to třeba. Stačí jen asistovat tomu, co už funguje samo, jen je třeba vědět, co mají různé rostliny rády a dát jim to. Vědět, že se můžou i „krmit“ navzájem, že skály a kameny mohou hřát a nahrazovat sluneční teplo tam, kde není a že když umře strom, nemá se likvidovat. Nechat ho, tak jak je, do stromu se pak nastěhuje hmyz, který se potom vypořádává se mšicemi, aby se nepřemnožily a na konci jeho zetlelé dřevo hnojí půdu. Ale ještě dávno před tím, než zetlí, nechat strom porůst nějakou krásnou popínavkou a vytvořit tak barevnou džungli, do které si můžete dát lavičku, odpočívat a meditovat.

Vidět, že není třeba bojovat a že stačí jen pozorovat a nacházet harmonii, která tu vždycky byla a řídit se jí, je úlevné. Vidět, že v něčem je řád a funguje to bez dřiny a úporného zápasu je také úlevné. Když to funguje na zahradě, musí to přece fungovat i jinde!