Byl to jen sen? VI Sladkost

Jsem v cizině v krásném hotelu. Je tam i A. a J. A. vždy v podvečer  přináší láhev vína ke mně na pokoj. Pijeme a mluvíme, mezi námi je naprostá blízkost a důvěra. J. to pozoruje a nelíbí se jí to. Nelíbí se jí, že jsme tolik spolu, ale zůstává sama. Procházíme kolem ní do hotelové kavárny. Dávají nám tam ochutnat nějakou sladkost.

+++

Nic takového jsem v životě nejedla. Chuť je úžasná, ale dort nemá ani tvar, ani strukturu. Ani se nedrobí, ani nedrží pohromadě. Suroviny, ze kterých je to vyrobené, se nedají identifikovat. Je to sladké, ale ne příliš. Nejí se to ani vidličkou, ani rukama. Jak to jíme, vlastně nevím. Nějak ta sladkost do nás vchází. Chuť je nepopsatelná. Slova existují spíš na popsání toho, jaké to není než jaké to je. Jediná zachytitelná chuť je náznak tropického ovoce. Je v tom všechno, ale nedá se říct co. Dá se říct jen, že je to BOŽSKÉ.  Ochutnáváme spolu. Chuťová extáze. Říkáme číšníkovi, že si vezmeme celý kus toho dortu. On zapíchne do výkroje pro nás cedulku s cenou. Stojí na ní: 979,- Je to dost, ale stejně si to vezmeme. Říkám to potom J., že jsme měli s A. něco úžasně dobrého a stálo to 979,-.

+++

Odcházíme s A. z hotelu, on mě drží kolem ramen. Chůze jde zlehka, zrychlujeme. Za chvíli si uvědomuji, že mu při té lehké chůzi sedím na koleně. Nemusím se nijak namáhat. Vlastně už letíme nebo se vznášíme kousek nad zemí. Říkám mu: Já se nemusím vůbec namáhat? On: Vůbec, vždyť tě držím. Je to sladký pocit. Podobný té chuti dortu.

Napsat komentář