Otakarův večer

Kolikrát jsem si po náročném pracovním dni říkal, zdali je to tak, jak jsem chtěl? Zdali se mi plní mé sny a představy z let, kdy jsem byl ještě na škole? Kdy jsem se těšil, až zahodím všechna skripta a více se nebudu učit? Chtěl jsem být dospělý a svobodný a rozhodovat si sám o sobě bez plánů a příkazů rodičů.

Škola rázem skončila a já jsem se zapojil do pracovního procesu a zjistil jsem, že jsou povinnosti a závazky. Účty se hromadily, hromadí a budou hromadit každý měsíc. Vstoupil jsem do manželství a zplodil tři děti. Vzal si hypotéku, leasing, několik půjček a kontokorentů. Vyždímal jsem kreditní karty a zapomněl na své opravdové sny, které zůstaly uloženy někde hluboko uvnitř mne. Přestal se věnovat svým zálibám a koníčkům, nebo je omezoval a omezoval…

A teď, v pozdním večeru, sedím na pohovce ze Švédska, dívám se na japonskou LCD televizi na splátky ve svém montovaném domě z Polska na hypotéku a najednou bum! Přistane na mně myšlenka o smyslu mého žití, o směru putování a podstatě bytí. Mám to vůbec zapotřebí, takové filosofické úvahy, když jsem rád, že v klidu sedím, děti už spí, manželka se sprchuje a já si chci užít chvilky klidu u večerního programu pro nenáročné. Bez stresu a shonu.

Kde jsou mé rané představy o životě, o naplnění snů? Kde je ten uklidňující pocit uvnitř mé duše o rovnováze, o uspokojení…? Opravdu je to tak, jak jsem si představoval? Ne, není, a ani být nemůže, protože vše se událo tak rychle, že jsem po cestě ztratil sám sebe.

Ale vždyť to přeci jsem já! Mám milující ženu, rodinu a žijeme si dobře a nedávno jsme si koupili chatu na Sázavě. V práci si vydělám na všechny své potřeby, máme plnou lednici, stylové oblečení, designově vybavený dům, prostorný automobil a vše, co může rodina potřebovat ke slušnému živobytí. Tak proč se v tento poklidný moment soustředím na takové bodavé myšlenky?

To, že jsem chtěl v mládí hrát divadlo, to byl jen takový dětský sen vzdálený od reality života. Mám odpovědnost za rodinný rozpočet. O hraní na housle už vůbec nemluvím, to je opravdu na míle vzdálené od skutečnosti. Není čas. Kde bych ho taky vzal!

Naliji si sklenku portského, dám trochu plísňového sýra a pár černých oliv. Podívám se na krimi seriál – asi třicátý pátý díl a v půlce sladce usnu. Přemýšlení o blbostech nechám na jindy. Dneska jsem strašně unavený a zítra mě čeká další uběhaný den v práci. Už aby byl pátek a hurá na chatu! O víkendu musím natřít plot a posekat trávu.

Napsat komentář