Válečník
Irina Kolaříková

Válečník – a tak něžné rty
Tvář zbrázděnou nekonečnými boji
Opravdu jsi to ty?
Tak tiše spíš, ve tváři klid, až mrazí
Snad vrátíš se mi živ
Zaklínám místo, kde by tě tví vrazi
mohli zahubit
Ještě spi, nechoď, zůstaň ještě chvíli
Zaklínám všechno a všechny
Jen aby mi tě nezabili
Kdo to kdy viděl, aby měl
válečník tak jemné rysy
Miluji tě, jak kdysi
Já vím že nesneseš mě, když se bojím
Ach bože, zůstaň – já tě prosím, já ti budu vším
Tichem i vřavou i polem válečným