PRAGOCENTRICKÁ

Úkaz na Národní třídě
ano, jsem to já
ve fialových podkolenkách
rozevlátá
a se zmrzlýma rukama
běžím za tím
co chodí doma v trenkách.

Vlastně ne,
jdu k lékaři
kam běžně muži nechodí
tak proč naproti mně
jeden sedí.

Je to k vzteku.
Už odešel
a já potřebuji teplou deku.

Nesourodé řádky
snad se veršům
úmyslně vyhýbají
jako partnerské hádky
co se těžko
kontrolovat dají.

Kam ubírá se moje mysl
Národní třídou
někam do neznáma
nad Pražský hrad a výš
a duch národa je s náma.

Tohle není
monotónní báseň
spíš výstřední výlev
roztěkané duše.

Po chodníku pražském
v lodičkách
jen ztěžka se kluše.

Jsem excentrické stvoření
uprostřed pragocentrismu
doufám, že někomu
nemusím šetřit na tryznu.

Budu se smát až zítra
nebo možná ještě dnes
musím se zeptat nitra
jestli je život zázrak
nebo pes.