Ztišená v soumraku paměti
Chycená v sítích času
Připevněné úsměvy opadaly
Už není třeba dělat dojem
Jako se koruny stromů nestydí
za svou nahotu v čase zimy
Jako se zvíře nestydí za tvar
svého těla
Jako se kámen nestydí za místo,
na kterém spočívá
Tak klidná a ztišená
V soumraku paměti
V síti času
Ta je fakt krásná !!!!
Nádherná básnicky i obsahově. Kéž bychom dokázali tak být po delší úseky než jen chvilky. J.
Irino já skoro nemám slov, je to tak nádherné a pravdivé
Díky! Všem.
Irina