Ztišená

 

Ztišená v soumraku paměti
Chycená v sítích času
Připevněné úsměvy opadaly
Už není třeba dělat dojem
Jako se koruny stromů nestydí
        za svou nahotu v čase zimy
Jako se zvíře nestydí za tvar
                                   svého těla
Jako se kámen nestydí za místo,
                       na kterém spočívá
Tak klidná a ztišená
V soumraku paměti
V síti času

4 komentáře u „Ztišená

Napsat komentář