V sevření ostrých čelistí zimy
V nočním blouznění
Pod inverzní dekou
Železná past sklapla
Všude je pořád taková tma
Anděl na stole spíná ruce k nebi
Ve stínu na zdi mluví znakovou řečí
Kouřové vlaky dorazily do vesnice
Spatifylium už druhý rok nekvete
Všude je pořád taková tma
Ani ne netrpěliví
Spíše snad v pokoře
Před všemi špatnými zprávami
Které dorazily
Všude je pořád taková tma
A stále
A spíše snad
S nadějí
Anděli
Díky, Míšo. Při téhle nemoci se nedalo vůbec nic 🙁 Psala jsem to až později. Inspirace to ale byla ve více směrech …
Jani obdivuji tě, jak dovedeš básnit i při nemoci 🙂 a ještě tak krásně…