Našla

Pochopila jsem konečně
Proč vplul jsi do mé řeky
Pohladit tě po šupinách netečně
Dlaní se dotknout
Nechat tě proklouznout mezi svými prsty
Nebo ňadry
Nechat nesmím

Voda mi sahá po kolena
Slunce se v hladině odráží
A vytváří nové vlnky, chyť je
Zmizí
A my dva, obtloustlí rybáři
Sedíme u břehu
Čekáme na odliv
Abychom v sobě
Utonuli

Na hladinu spadnul lístek
Ve vráskách z chlorofylu vepsán má
Větu
Pluje si po hladině
Ruku v ruce spojenou v větru
Se nadnáší a zkouší se
Usmívat

Ptáš se, kde začíná
Ta řeka téct?
Hledáš, kde ukryt jest
Pramen, počátek
Hledej, hledači
A nech se jím svést
Uprostřed, na hrudi
Je schován jeden začátek

Všeho

 

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Nedělní (s)hrnutí | Štítky: | Autor: .

Autor: Alena Nezbedova

Alanée je tvůrčí experimentátorka umění všeho druhu. Čerpá z osobních prožitků i ze situací všedního dne, avšak největší inspirací je jí přátelství, láska, příroda a lidská duše. Jejími prostředky jsou slova spojená do veršů i próz, objektiv fotoaparátu a výtvarná tvorba počínaje pastelkami, konče olejovými barvami. Pravidelně vystupuje v pražských literárních pořadech jako Otevírání, Poezie na Petříně, podílela na společných sbírkách Almanach 2012 a Pomalé krajiny (vydalo nakladatelství Otevření). V praktickém životě se věnuje především rodině a práci s postiženými dětmi. www.alanee.cz

1 komentář u „Našla

Napsat komentář