Jsem jako kytara
Dutá a prázdná…
Než rozezvučíš moje struny
vlídným dotekem svých pevně něžných prstů
A naplníš mě H u d b o u
…Až po okraj…
Nevím zda budeš houslema či basou
Nevím o Tobě nejspíš vůbec
V ů b e c nic
Nic víc,
než „ví“
moje touha po společných tónech
A má naděje
– že s n a d –
snad možná někde jsi…
JSI?