Toulá se ulicí
oči bloudí tmou
postava osamělá
život je tvrdou hrou
Ještě včera měla krásné sny
práci, děti, svého muže
teď je nebe zatemněno
květinou jsou trny z růže
Oči hvězd ji provází
v lahvi vína pravda smělá
msta udělá s časem zlé
tohle všechno nevěděla
Včera ráj a dnes nouze
o naději není řeč
snad že skončí v místní strouze
možný fakt, ne pouhá skeč.
Radko,
smutná, asi ze života, že…
Je to asi snadnější, než si myslíme, ztratit se …
Irino, naštěstí to není z mého života…. často tyhle příběhy prochází hodně blízko a jsou smutné, i když hodně pravdivé… dík.