Hebká jemná
medově sladká
je žena
V muži zas
určitá naléhavost
se skrývá
Ona jako jezero
v němž voda stojí
nehybná, čeká
Dokud on ji nerozvlní
Do mohutnosti
Stenů a vln
Pak v jezeře se
Voda s ohněm sváří
A mlha lásky stoupá k nebi
Tam bohové ten
nektar lidství
lačně sají
Ztělesnění lásky
na zemi raněné
množstvím nenávisti
Stojím v údivu
nad tím zázrakem
tajemstvím starým
Jaký to lék
když muž a žena
se v touze rádi mají
Hodně dobrý, nádherné „názvosloví“.
Míšo, erotika s filosofií Ti jde 🙂
hi hi díky…třeba jsem kdysi byla filosof 🙂
Miso-to je opravdu povedeny,takhle si predstavuji, ze to s temi bohy tak je. A nejen s nimi….:) ale i s tim lekem..krasne obrazy.