Čekám

DSC01010

Čekám.
Čekám jak řeka, co neposedí a přeci v korytu podřimuje,

kameny svýma rukama hladí, v písku poletuje,
tancem plouživým s rybami ladí.
Dává jim domov.
Vesele si prozpěvuje.
Dotkni se prsty po jejím proudu, ponoř své nohy do jejích vlasů.
Polož své ucho a naslouchej jejímu hlasu.
Voda.
Rozprostřená do vrásek země.
Vsáknutá do všeho, co žije.
Lačná po splynutí.
V oblacích nebe si pluje, pluje jak rybky v jejím těle.
Chvíli nahoře a chvíli dole.
Na co čekám? Až smete mě proud?
Jsem jako ta průzračná voda nahá,
jako ty prameny prýštím, po zemi sahám.
Chvíli jsem nahoře, chvíli dole.
Čekám, až proměním se.
Ožiju.
Trpělivá.
Jsoucí.
Živá.
Živoucí.
Voda jsem.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Úterní kdovíco | Štítky: | Autor: .

Autor: Alena Nezbedova

Alanée je tvůrčí experimentátorka umění všeho druhu. Čerpá z osobních prožitků i ze situací všedního dne, avšak největší inspirací je jí přátelství, láska, příroda a lidská duše. Jejími prostředky jsou slova spojená do veršů i próz, objektiv fotoaparátu a výtvarná tvorba počínaje pastelkami, konče olejovými barvami. Pravidelně vystupuje v pražských literárních pořadech jako Otevírání, Poezie na Petříně, podílela na společných sbírkách Almanach 2012 a Pomalé krajiny (vydalo nakladatelství Otevření). V praktickém životě se věnuje především rodině a práci s postiženými dětmi. www.alanee.cz

2 komentáře u „Čekám

Napsat komentář