Petra unaveně sklouzla do rohu velké, mírně zašlé sedačky. Z dětského pokoje se konečně neozýval žádný zvuk a vlastně celý byt se ponořil do příjemného ticha. Ticha, které signalizovalo, že bude mít snad i chvilku pro sebe…

Její před lety pestrý život se v poslední době smrskl převážně do stěn tohoto bytu. Zvedla unavené oči, pak sáhla po rozečtené knize položené u okna a slastně si srkla z nalitého vína.

Náhle se ozvala rána, která jakoby otřásla celým domem, pak nastalo opět ticho. Petra si pro sebe zabručela, který blázen v devět večer stěhuje… a starostlivě se podívala na dveře, jež vedly do dětského pokoje. Představa dalšího pláče, lépe řečeno řevu mladšího syna Adama, by jí mnohdy donutila možná i létat, aby se pohybovala, co nejtišeji. Ticho a klid bylo to, co se snažila „ukrást“ alespoň večer.

S knihou na klíně se vždy přenesla do úplně jiného světa, kterým se s chutí nechala pohltit. Příběh byl opravdu zajímavý… Jak to jen dopadne? To snad nikdo nepřežije! Ponořila se opět do děje napínavé knihy. V tom se zvuk ze zdola opakoval a dunění, jež se následně neslo domem, bylo o hodně silnější, pak se ozval řev.

Nebyl to však ječivý pláč Adámka, ale hrubý mužský hlas, který se jí zdál povědomý. Slovům Petra nerozuměla, ale bylo jasné, že se někde o patro níž děje něco hodně zvláštního. Vytržená z děje tak začala přemítat, kdo tam vlastně bydlí?

Tok jejích myšlenek však přerušily výkřiky: „ Ne, ne, prosím…“.  To bylo však jediné, čemu rozuměla. Tentokrát šlo o hlas ženský, který zněl velmi, velmi zoufale.

Petra se ještě chvíli snažila číst, ale nemohla se vůbec soustředit, v potemnělém bytě se jí pomalu zmocňoval strach. O patro níž se hádka pomalu stupňovala, rány byly slyšet čím dál častěji. Znělo to, jako když na zem padají velké kusy nábytku, žena vždy brečela, nebo začala něco nesrozumitelného řvát. Muže to pravděpodobně rozlítilo ještě víc a tak křik nebral konce.

Petra zapomněla na spící děti a začala nervózně přecházet po bytě. „Takový klidný dům to býval, kde jen ten Dan může být?“ Bylo právě deset hodin, tou dobou býval Daniel Vávra většinou doma a zrovna dnes… Petra se úzkostně podívala na vyhaslý displej mobilního telefonu. Žádný nepřijatý hovor, žádná zpráva.

Lidé se v pronajatých bytech často mění a znát sousedy v jiných patrech bylo takřka nemožné. Petra horečně zvažovala, mám zavolat na policii, sama tam zajít? Nebo jen nečinně přihlížet násilí, možná i vraždě? Roztřesenou rukou vyťukala na dotykovém displeji manželovo číslo, ale slyšela jen monotoní vyzváněcí tón. Dan bude asi na cestě domů, možná ve výtahu, svitla Petře na chvilku naděje. Bohužel stále nikdo nepřicházel… V domě se opět rozhostilo ticho a ona si připadala tak bezradná, znavené děti spaly tvrdě dál…Sáhla tedy znovu po rozečtené knize.

                                                            *

Studentka Alice Krátká seděla v rohu jindy útulné garsonky v prvním patře. Hlava se jí po posledním pádu točila, rukama si tiskla obě kolena k bradě a z očí se jí řinuly slzy. Kolem ní to vypadlo jako po boji. Vždy lehkovážná studentka práv s postavou modelky, jen němě zírala do prázdna. Muž, který za ní několik měsíců platil nájem, si nyní již v klidu zavazoval kravatu…, pak se otočil a zařval: „Je konec! Mohla jsi mít všechno, ale nebudeš mít nic! Vypadni. Musím jít, žena čeká…”

Alice se neodvážila pohnout. Dlouhé triko, na mnoha místech potrhané, bylo to jediné, co jí po Markovi zbylo. Dveře na chodbu zůstaly otevřené a průvan si divoce pohrával s tenkou záclonou u balkónu, za kterou zmizel její spolužák možná navždy.

Alice až do této chvíle proplouvala životem poměrně snadno, muži jí poskytli vše, co jí na očích viděli, a ona si toho byla vědoma. Vše se změnilo, až když se v létě po druhém ročníku přihlásila na brigádu a zamilovala se do svého postaršího nadřízeného.

On ji zpočátku ignoroval, až po jednom firemním večírku se sblížili a vše bylo rázem jinak. Alice byla jako vyměněná, nikam nechodila a čekala celé hodiny v pronajatém bytě. Pro sebe ho však měla jen pouhé chvilky, protože byl velmi zaneprázdněný a navíc nežil sám… Tak se Alice po čase začala nudit. Na začátku nového školního roku se však objevil Marek a Alice se s ním začala tajně scházet. Hlavně ve čtvrtek, kdy bývala většinou sama.

Dnes večer se tu však nešťastnou náhodou sešli všichni tři. Po první ráně Marek zbaběle utekl a ona…? Takovou agresivní žárlivou scénu opravdu nečekala. Zoufale začala hledat své svršky pod rozmlácnou skříní a spěšně si je cpala do velké cestovní tašky. Poprvé cítila, že vše není tak předvídatelné, byla plná ponížení a studu, ale žila…

Záclonu prudce vzdul silný poryv větru, oblohu prosvítil blesk a třesk hromu se ozval skoro vzápětí. Daniel Vávra si ve výtahu spěšně uhladil oblek, pak už poměrně klidně zmáčkl tlačítko druhého patra. Jen pomalu mu začalo docházet, že si jeho firma bude muset hledat nového nájemníka do garsonky v prvním patře, jeho plán manželského trojúhelníku jaksi nevyšel.

Petra se mu ve dveřích vrhla kolem krku a řekla jen: „Tomu neuvěříš, co se tu dnes večer dělo!“ Po dalším hromu se ozval usedavý Adámkův pláč.