Vydali se, umělci smělí
Do lesa pro kořist
Jak předem si přislíbili

Už chápou se nástrojů namísto štětce
Provázků, kladívek,
Sedají do mechu, do šišek lehce
Sní o tom, co člověk
Přírodou obejmut od věk
Vyjádřit dnes chce…

Spojení dřívek, hlazení kamenů, metení písku.

Zemi to lechtá, Země se směje
Jaký tvořivec vydal se do mého reje!
Ač sotva dýchá, jak moc dnes léto hřeje…

Zbloudil nejeden turista do lesa
Diví se, kdo to tu postavil?
Hlava z kamene na něj šklebí se
Sahá po kuličkách a pouští je po skále
I on přitom se směje.
Zalek se strašáka
Zahoupe hvězdami
Možná pohledem načerpal v spirálách
Ušlé energie.
Hledí na stromy – muže a ženu navzájem propojené

A pak… ač původně neměl to v úmyslu
V batohu hledá svůj mobil
A docela první verš píše

Ačkoliv nechtěl to původně
Vytáhne diář a propiskou do stránky neděle
Nakreslí stromy

Ačkoliv dřív mu to dětinské připadlo
Dnes ne
Hledá kamínky v trávě a na skalce je na sebe staví

Ačkoliv právě teď vedro je ohavné
Bere do ruky kůru či spadené větvoví
A navzdory horkým předpovědím
Vytvoří maňásky přírodní
A divadlo se stromy hraje až do setmění.

Kdo počal tu hru nakonec?
Země, Bůh
Nebo ten Umělec?

Zbyla tam v lese hrstka hvězd
Zbyla tam žena i muž i láska
Zbyl tam i mlýnek na písek
Zbyly tam klouzačky, po nichž malí skřítci se koulí
Zbyly tam spirály čarovné

A zbyly tam, díky Bohu snad
Snad díky Zemi
Snad též díky člověku
Stromy
Ti noblesní králové

Kéž navěky