Je to stále dokola – je to stále všude:
zpíváme si, žijeme, rodíme se znova,
rodíme se, hledáme, odkrýváme slova.
Slova, která zabolí,
Slova, která nebolí,
Slova, která nás jen matou,
Slova která …
… nech je plynout, nech je tak,
duši hledej, leť jak pták.
Leť a roztaj v žití svém, klid a ticho kvete v něm.
Ahoj Matěji, možná to je tím, že právě nyní jsï v podobném stavu duše, ve kterém jsem byla, když jsem báseň psala .. tato vznikla někdy roku 2009 – byla jsem plná bolesti a ta bolest mi odkrývala hodně věcí …
Ještě se mi nestalo, že bys mi někdy nějakým veršem nemluvila z duše. Taková jistota ve světě každodenních maličkostí. M.