Síla intuice

Je nádherné slunečné odpoledne a u rodiny Tůmových vládne rodinná pohoda. Dospělí popíjejí na zahradě čaj a jejich dvě malé děti si blízko nich hrají u jezírka. Nikdo z nich ještě netušil, že v několika dalších minutách budou bojovat o život.

„Kubo, půjč mi také na chvíli tvojí lodičku, už si jí měl dlouho,“ žadoní jeho mladší bratr.  „Dobře, půjčím ti loďku, ale drž ji tady za trup, ne za stožár, to by jsi jí brzy zničil,“ poučil ho Jakub a sedl si u vody na sluncem rozpálený kámen a díval se na bratra. Za moment Jakub uslyší, jak matka se ho na něco ptá a odvrací zrak, aby ji odpověděl. Náhle zaslechne šplouchnutí – rychle vrací pohled zpět a lekne se, když bratra vidí ve vodě. Chlapec ve vodě bojuje. Plácá okolo sebe rukama a nohama, aby se udržel nad hladinou. Ale nejde to, stále se vynořuje a opět ponořuje a lapá po vzduchu. Jakub si uvědomil, že se David topí a běží se slzami v očích k rodičům:  „Mami…tati! David spadl do…do vody!“ volá chlapec štkajícím hlasem.  „Co se stalo?“ ptají se rodiče udiveně. „David se topí!“ křičí chlapec. Rodiče se v mžiku zvedli a utíkali k jezírku. Otec se ten moment nezdržoval sundáváním bot a skočil rovnou za svým topícím se synem. Vytáhl ho na kamennou dlažbu a začal ho všemožným způsobem oživovat. Matka mezitím zavolala záchranku. Vzhledem k velkému rozrušení nebyla schopna při rozhovoru s dispečerem linky stopadesátpět objasnit správně synovu situaci. Proto dispečer dospěl k závěru, když předával informaci  záchranářům, že situace  nebude tak vážná, a na místo poslal sanitku.

Pro jeho rodiče to bylo dlouhé. David byl stále v bezvědomí, promodralý, jen občas otevřel oči. Ty oči byly černé, jak se mu panenky roztáhly. Tento stav se děje jenom na pokraji smrti. Otce samotného to vyděsilo. Pokračoval v oživování chlapce nepřímou srdeční masáží srdce a dýcháním z úst do úst. A netrpělivě čekali na příjezd záchranky. Když přijela na místo, lékař zjistil, že je chlapcův stav opravdu vážný a zavolal na místo zdravotnickou posádku vrtulníku. Mezitím lékař zahájil resuscitaci. David nedýchal a neměl puls, lékař nepřestával se srdeční masáží. Asi za deset minut srdíčko naskočilo, následně chlapce zaintuboval, připojil na dýchací přístroj. Dále mu byly podány léky na podporu krevního oběhu. Vzhledem k tomu, že chlapec byl poměrně dlouhou dobu ve studené vodě, podchlazení mu zachránilo mozek před poškozením z nedostatku okysličení.

Posádka vrtulníku Davida uložila do baby – bagu a připravila jej k transportu. Davidova matka si ještě na moment vzala chlapcovu ruku, aby mu předala pozitivní energii a ucítila náhle pohyb jeho prstíku ve své dlani. „Začíná se probouzet,“ vykřikla matka s nadějí, že chlapce dostali z nejhoršího, ale neměli ještě vyhráno.

Další den si lékař telefonicky zjišťuje v nemocnici stav malého Davida. Dozvídá se, že chlapec ve vrtulníku upadl znovu do bezvědomí a kolegové z letecké jej ještě jednou museli resuscitovat. Následně byl převezen na ARO a připojen na dýchací přístroj. O tři dny později lékař opět volal do nemocnice a nemohl uvěřit sdělení, že byl David právě přesunut z ARA na standardní oddělení dětské nemocnice. Vytryskly mu slzy radostí. „Není nic krásnějšího, jako když se vám podaří vyrvat dítě ze spárů smrti.“

Napsat komentář