Za temných večerů
a chladných nocí
myslívám na tebe.
Nalévám jiskřivého vína do číše
a zapaluji bílé svíce.
Oheň už praská.
Zda jsi již na cestě, milý, a naše láska.
Zda se již probíjíš temným hvozdem
zpět na chvíli v domova lůno?
… A ty nejedeš a nejedeš …
Ničeho neslyšet,
žádných podkov zvonění.
To čekání mě udusí,
v jemný písek semele.
V monolit ledu promění.
Připomíná mi scénu z nějaké středověké balady… Ala