Nový rytmus – 1. Vím, kde je ta krajina

Vím, kde je ta krajina, kde moje duše usíná,
vím, kde jsou ty stavy.

Vím, že začne ožívat, svoje srdce odkrývat,
vyhodnotím mravy.

Předsudky a pověry, co mi matou mysl.
Předsudky a pověry – vyčistím tu mísu.

Jasná mysl, jasné srdce dávají mi smysl.

Vím, kde je ta krajina, co údolí protíná.
Vím, kde je ta krajina – v prostoru se rozpíná.

Tichý prostor, tmavá řeka,
všechna bolest mého světa,
všechna se tam rozpíná,
ticho smrti protíná.

Ticho smrti rozpíná,
ticho smrti vítá,
všechno je v něm zrozené,
všechno pohasíná.

Pohasíná, utlumuje,
je tu prostor – vše v něm zraje.
A až všechno uzraje,
zrodím se já do kraje.

Básně čtené v Rádiu Applaus dne 22.10.2013

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Středeční poetická setkávání | Štítky: | Autor: .

Autor: Sima Sima

Od minulého Almanachu je to stále žena středního věku, která píše básně a píše je stále poskrovnu. Neb při cestě pracovní zdolává i cestu studijní. Nachází se v době, kdy prochází proměnou a již ji moc neuspokojuje rytmus básní minulých. Z minulé doby je v tomto Almanachu báseň Co se v trávě právě třpytí?. Ostatní básně jsou nové, vytvořené pro téma ulice. „Milý čtenáři, přeji ti klidný prostor a čas pro možnost prožitku.“

Napsat komentář