Když jsi přišla poprvé
Bylo to, jako by se svět
Do duhových barev přebarvil a zářil v nich
Jako by radost vstoupila do mého srdce
Jako bych začal v tu chvíli žít, právě teď.
Když jsi přišla podruhé
Malý kvítek nenápadný v trávě mezi jinými
Dospěl v květ a já musel být moc opatrný
Dával si pozor, abych mu omylem neublížil.
Když jsi přišla potřetí
Pro tebe jsem hlavu ztratil
Na rozum svůj zapomněl
Svůj cit za lhostejnost chtěl skrýt
Přitom ale touhou zahořel.
Když jsi přišla počtvrté
Boha jsem prosil, abys mě opustila
A já mohl zas dýchat tak, jak jsem byl zvyklý
Nepravidelně, ale kontrolovaně
A přitom objímat jsem tě chtěl
Do svých paží uvěznit
Uzamknout a ztratit klíč
A už nikdy nepustit tě ven.
Když jsi přišla popáté
Tvá ústa dýchala slovy
Které jsem nikdy, já, hlupák pošetilý
Nikomu neřekl
A přitom jsem možná měl.
Když jsi přišla pošesté
Překvapivě jsem si uvědomil
Že už jsem jednou muž, jednou otec
A navždy přítel Tvůj
Sám sebe že v Tvých očích nacházím
Že děláš mě lepšího
A já se té přeměně
Už konečně nebráním.
Učila jsi mě lásce.