Nevím o ní, ale je tu,
obvykle šedá a trochu slizká,
nevím o ní, ale je tu, ten svědek všech nevolností a úlevy.
Ta naše je dle obkladů smetanově lesklá, tak zdá se možná i hezká,
nevím o ní, ale je tu a v klidu přežívá všechny katastrofy tohoto bytu.
Když někdy k ránu člověk na míse zamyslí se a bez hnutí sedí, pak z neznámého otvoru objeví se a mlčky jakoby káravě na mě hledí.
Nevím o ní a navzdory chemii stále je tu,
málokdo se té bezkřídlé krásky zbaví.
Nevím o ní, ale je tu, ten rychlý, světloplachý tvor – rybenka, jak jinak… domácí.