Provazy těžkého deště spadají nad mou hlavou
A já nemohoucí otevřít dveře a vyjít ven
Musím na tebe vzpomínat
Na tvoje útlá ramena schovávaná úzkostlivě
Pod dekou
V časech, kdy jsme se schovávali spolu
Před zvědavými pohledy lidí
Pod kapotou auta v lijáku
Sami, zimomřivě nazí
Šeptali jsme si svoje tajemství
Jen sobě prozrazená
Nepřipravení

Čelit těžkým otázkám života

Provazy těžkého deště spadají nad mou hlavou
Jsem bezmocný a tak se obracím zpátky
Tvá postel je prázdná
A na skřínce v tmavě šedém rámu
Na tebe vzpomínka
Hledali jsme se, našli jsme se
Vydala ses na výlet bez návratu
Možná jsi byla příliš zvědavá
Příliš nedočkavá konečných tajemstvích života

Provazy těžkého deště vyťukávají
Na okno nade mnou hlučné triády
Snažím se za ním hvězdy zahlédnout
Na jedné právě teď právě ty
Se možná schováváš nahá pod dekou vzpomínek
Na mě
Kéž uměl bych tu záhadu odhalit…

A tak hledím smutně k deštnému nočnímu nebi
Snažím se odhalit nahá tvá ramena
Poodkrýt záhadu otázky bez tebe života
Pošli mi odpověď, zda-li jsi
Shora mé ruce prázdné zahlédla?

Nemám se pod dekou schovávat s kým…

/Markovi K./