Kraftwerkovy metody

V šedivé obytné boudě, sedí muž s něžným knírkem nad velkým sešitem, kam si pravidelně zapisuje různé události, související s jeho abnormálním viděním. Ukracuje si tak čas v práci.
Když má volno, stravuje se po bufetech a nálevnách, kde po sobě vylizuje talíře a hrnky od kávy a krade hostům ze stolu vidličky, které mu při placení padají z kapes.
Astrální fyzik zvaný Kraftwerk je už sice důchodce, ale přivydělává si jako vrátný. V tuhle chvíli je však principálem v Hollywoodu, alespoň tedy ve své mysli. Stojí v cylindru a bílých rukavičkách na chodníku slávy, kam uvádí světoznámé hvězdy. Rozhazuje kolem sebe barevné papírky a směje se podlým smíchem. Náhle ho z letargie probere silné troubení, které následuje bušení na okno vrátnice.

„Si ho tam kurva honíš nebo co? Zasraná práce!“ bouchne dveřmi od auta zavalitý muž v montérkách a po zvednutí závory projede branou.
„Kdyby se na světě vyjadřovali všichni jako tento pán, muselo by lidstvo dávno vymřít na demenci,“ pomyslí si Kraftwerk a opět se oddává svému snění. V příštím životě by se rád narodil jako potenciometr, nebo herec němých grotesek. Miluje totiž nade vše staré filmy a také analogové fotoaparáty. Díky svému univerzálnímu obličeji snad neexistuje postava všedního muže ve vedlejší roli, popřípadě křoví, se kterým byste si ho nespojili.
Vdovec Kraftwerk strávil většinu života zavřený ve výzkumné laboratoři, kde pomáhal při pracích na stavbě raketoplánu. Kdybyste se dívali na fotky z té doby, zjistili byste, že ten třetí mladík zleva v proužkované kravatě je hrdina našeho příběhu. Taky je to ten pomenší muž v ženských šatech, sedící v kavárně Lucerna za zpěvákem Waldemarem Matuškou, jenž právě zápasí s obřím banánem, kvůli němuž není Kraftwerka téměř vidět. Ale je to bezpochyby on, až na pár fyzických změn vypadá pořád stejně, už čtyřicet let!
Krom povolání astrálního fyzika toužil vždycky po kariéře herce na oběžné dráze. Po letech úsilí a dobrovolného ochotničení se mu jeho malý televizní sen přece jen splnil. Dočkal se uznání i polibku nejmenované polské herečky, která se později proslavila v sérii Polských ložnic, ale ty časy jsou, zdá se, nenávratně pryč.
Nyní jsou čtyři hodiny ráno, Kraftwerk sedí na vrátnici, je mu zima a pije dvakrát vylouhovaný čaj. Ladí rádio, ve kterém hrají skladbu „Na odvrácené straně měsíce“ od kapely Progres kterou zamlada poslouchal, a vědec ve výslužbě se rázem ocitá ve svém imaginárním kabinetě. Před sebou má globus s vypálenou dírou uprostřed, pod níž stojí připsáno: „Pokud ti není třicet, tak nevstupuj!“ Krafwerkovi bylo třicet už dvakrát a přesto by rád vstoupil, ale raději díru přelepí leukoplastem a začne sbírat známky. To bude přece jen bezpečnější.
Posléze vytáhne arch papíru a začne dělat výpočty vychýlení země ze své osy. To už se astrální fyzik nachází zpátky na vrátnici. Udělá poslední klikyhák, vloží text do svého nehořlavého kufříku, a po předání směny kolegovi se vydá pomalými kroky na metro. Doma zapne televizi a usadí se do odlesků plápolajícího gauče v očekávání, že na něj přijde brzy spaní, ale spánek nepřichází.
S očima upřenýma na moderátorku, která dnes zvolila odvážný výstřih, a rukou ponořenou v hruškovém kompotu, přemítá nad vlastní existencí.
Kdyby se moderátorka svlékla, možná by konečně usnul. Proto měl rád pořad Počasíčko, jenže to už neběží, ani ho nereprízovali.
Zkouší si přivodit únavu běháním okolo konferenčního stolku, žongluje s vinylovými deskami, ale spánek jakoby bylo něco nedosažitelného. Kolem poledne zavolá zkrachovalému spisovateli na hřbitov, který zde pracuje jako zahradník, a během hovoru s ním usne.
Podřimuje ve vaně plné novin s nánosem dvaceti let prachu, na jejímž dně se skrývá mikrospínač k veškerému vědění světa.
Kraftwerkovým úkolem je uchránit zařízení před možnými vetřelci z třetí dimenze, zvláště před nenasytnými Supercritters. Ve snu se Kraftwerk vznáší ve skafandru na louce, poseté nahými ženskými těly a alejemi rajského pokušení. Sklo skafandru má špinavé od zbytků jídla a ze zadní kapsy mu vlaje použitý toaletní papír.
Nachází se ve světě, kde jsou si všichni rovni a kde je každý tím, kým by si přál opravdu být. A tak naráží na muže, který je kombajnem, na ženu, jež se rozhodla stát rekvizitou a jejího muže, z něhož se stal reliéf.
Na 27 000 Elvisů, 54 Mickey Rourků, 8000 japonských školaček, 2457 Bobby Ewingů, 1916 Skotů, 689 Mickey Mousů, 14 pletacích strojů a 37 zářivek.
Žije ve světě, kde nikdo nemá vzpomínky ani iluze. Kde se nerodí, ani neumírá. Ve světě, kde má každý roli, kterou si sám zvolí. Tak proč on, pro krynda pána, nemůže být slavným hercem na oběžné dráze, ale pouhopouhým křovím?! Himl hergot donrvetr krucajs element Hollywoood!!

(ukázka z nové knihy, která vychází v zimě 2014)

Napsat Facebook komentář

x komentář

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Próza | Štítky: | Autor: .

Autor: David Pillow

David Pillow (* 1979, Ostrava), básník, spisovatel a příležitostný DJ. Pořádá a moderuje literárně-hudební pořady Otevírání, Básnickou revue a každoroční večírek u příležitosti ukončení sezóny - Dotočná. Spolupracuje s hudebníky a výtvarníky. Vystupuje s projekty Monolit, Dialogy s klavírem, Pillow/Varg a divadelním spolkem Au! Píše knihy, komiksové scénáře a divadelní hry. Obdivuje město Vídeň a elegantní nebojácné ženy. Rád pobývá v kavárnách a antikvariátech, prochází se nočním městem či cestuje vlakem. Má slabost pro americkou drsnou školu a impresionismus. Společně s Radimem Hayekem se podílel na fotografickém konceptu Siluety Noci. S jeho verši se lze setkat na Spisovatelských listech. Dále publikoval na internetové Dobré adrese, Lidových novinách, Tvaru aj. Vydal básnický román Vzkazy Madame X (2012, Beletris), crazy prózu Antihrdinové (2014, Beletris) a společnou sbírku básní s básnířkou Annou Kaczmarskou, Hořící mrholení (Kampe, 2015). Žije a tvoří v Praze.

Napsat komentář