Jedu v tramvaji a myslím na Tebe
Už je mi jedno, jestli se někdo dívá
Trhám papír ze sešitu a nahmatávám fix
Kreslím si Tě, ačkoliv nechápu
Co mi Tě v tomhle zatraceně parném letním dni
Zatraceně připomíná?

Na koleni rozbřesk erotiky a neúnavné práce
Andělský pohled schovaný za tvářenkovou mlhou
Za mými zády se nečekaně
Vzdouvá odér čehosi
(ach né, TEN mužský pot, to byla jen planá fantazie!)
Nenápadně si odsedám
Ach, ta každodenní setkávání se sociální skupinou
Cestujících pražskou šalinou….

Slunce se vpralo do ulic, kola se točí
Držím ten papír a rozhlížím se po modelu
A Ty nikde, jen ten v hlavě otisk
Krátká vzpomínka na „na první pohled“
A Tvoji roztržitost… nahlížím do kresby… jsi opravdu takový?

V rozjeté mánii kreslíře poslední tahy
Kroutím na zkrouceném papíře
Při podzemní přejížďce  na druhý konec Prahy
Jen Ty… pořád nikde, jak jinak?
Každý pokus o sblížení byl náležitě pošlapán
Jak posmrkaný papírový kapesník
Odhozený do louže…  (kde vzít odvahu?)

Tak si Tě alespon pěkně naskenuju
A obarvím do milých barev
Tu kočku jsem musela, to musíš pochopit…
Já vážně, nevím, jak…
… nechtěl bys někdy…
… víš… no… jenom tak…
… ehm…
zajít se mnou… na … na kávu?