Ach, Alanée, cos mi to provedla…
Opíjím se nenaplněnými představami
A tíží mě, přetíží
Těžká životní pravidla
Ty, princezno spanilá
Dívčino s vysokými
Sametovými střevíčky…
Ležím si v prostorném soucitu
A hltám s Tebou pohár
Touhou až po okraj naplněný
Být člověkem se vším všudy
A tak se poznávat
Píšu milostné dopisy
A věřím, že si jednou přečte
I ten, kterého potkávala jsem
V černém kabátě na rohu ulice
V lávě oranžových světel lamp
I ten, kterého ve snech vídávám
V polibku mezi kapkami vloček
Ach, Alanée, pravda bolí…
Cos mi to jen provedla!