Hodnotitel

V pátek třináctého na výstavě mých obrazů ve Slaném. Vystavuji samé kytky a krajiny. Přichází pán ve středním věku se psem. Proběhne následující rozhovor:

— Vy jste autorka?
— To jsem já.
— Hm, tak já vám to tady zhodnotím. Sedni! (na psa)
— Klidně hodnoťte.
Prochází kolem obrazů.
— No, TO ne. No, TOHLETO, to už vůbec ne. Tak z TĚCHHLE obrazů jsou dobrý maximálně TAMHLETY břízy. A ty útesy. Kde to je? Island? Tam jste byla?
No ale není to dobrý.
— Proč myslíte?
— Chybí vám tam lidi.
— Máte rád obrazy, na kterých jsou lidi?
— Chybí vám tam něco živýho.
— Kytky jsou živý.
Nesouhlasí.
— Není to dobrý. Z toho všeho bych si vzal maximálně ty břízy. A maximálně do chodby.
Na stole mám natažený papír a kreslím si. Ptá se:
— To je papír?
— No, to je papír. Myslel jste, že kreslím na ubrus?
Nezasměje se a bez rozloučení odchází.

Půl páté večer. Město je totálně ucpané auty a na rychlostní silnici R7 je opět nehoda. Auta stojí v zácpě všemi směry.

A lidi … spěchají.

Napsat komentář