Kolikrát ještě musím ležet v pasti
Sama
Na dně studny zapomenutý střípek nádoby dávných předků
Ukrytý v síti vzpomínek budoucích generací
A lačně se deroucí z převratných ambicí
k polednímu slunci
Nevědouce, že v nich čeká smrt zapomnění.
Proč?
Napsat komentář