Den křiví se do pozoru
do marnosti
a často zima je mi
když utápí se v mlze
nekonečna
v tom tichu tlím
a přesto vnadím se!
vnadím se jeho barevností
když pitvoří se
do korun moudrosti
a prostopášných převleků
pro tanec jediný
pro krásu okamžiku
i slov nevyřčených