Ledový vítr

Kdo může za to, že běžím noční krajinou?

Kdo může za to, že běžím městskou pustinou?

Kdo může za to, že běžím v podchodě?

Kdo může za to, že ty běžíš proti mě?

Kdo může za to, že dva měštci běží k domovu?

Kdo může za to?

Kdo může za to, že vyzuli se z papučí

a míří k domu – do svého bezpečí?

 

…. no přece ledový vítr!

To jsem já.

Já poháním ty nohy!

Já poháním ta stvoření,

která pohodlně seděla – v záloze – u televize.

 

Za to můžu já – já, ten studený vítr.

 

To jsem já – ta ledová krůpěj, která rozproudí ti tělo,

– ta ledová vločka, která chce, aby tvé tělo se chvělo.

– ten vítr foukající, který volá, žij, vždyť žiješ jako bdící!

To jsem já – ten ledový vítr.

Ledové krůpěje posílám do tváří, lechtám tě po těle.

 

Ledový vítr …. tak to jsem já!

Příspěvek byl publikován | Rubrika: POETICKÉ OTVÍRÁNÍ 2016 | Autor: .

Autor: Sima Sima

Od minulého Almanachu je to stále žena středního věku, která píše básně a píše je stále poskrovnu. Neb při cestě pracovní zdolává i cestu studijní. Nachází se v době, kdy prochází proměnou a již ji moc neuspokojuje rytmus básní minulých. Z minulé doby je v tomto Almanachu báseň Co se v trávě právě třpytí?. Ostatní básně jsou nové, vytvořené pro téma ulice. „Milý čtenáři, přeji ti klidný prostor a čas pro možnost prožitku.“

Napsat komentář