Kdo může za to, že běžím noční krajinou?
Kdo může za to, že běžím městskou pustinou?
Kdo může za to, že běžím v podchodě?
Kdo může za to, že ty běžíš proti mě?
Kdo může za to, že dva měštci běží k domovu?
Kdo může za to?
Kdo může za to, že vyzuli se z papučí
a míří k domu – do svého bezpečí?
…. no přece ledový vítr!
To jsem já.
Já poháním ty nohy!
Já poháním ta stvoření,
která pohodlně seděla – v záloze – u televize.
Za to můžu já – já, ten studený vítr.
To jsem já – ta ledová krůpěj, která rozproudí ti tělo,
– ta ledová vločka, která chce, aby tvé tělo se chvělo.
– ten vítr foukající, který volá, žij, vždyť žiješ jako bdící!
To jsem já – ten ledový vítr.
Ledové krůpěje posílám do tváří, lechtám tě po těle.
Ledový vítr …. tak to jsem já!