Za Jiřím Bělohlávkem

Milovaný Dvořák a jeho Stabat mater
Znám tuhle hudbu z dřívějších let
Tak znovu vnímám to drama a krásu bez hranic
Posledním tónem je modlitba ticha
Pak bouře potlesku jako když do střechy
bubnuje prudký déšť
co trochu smývá smutek končícího dne
Otvírá ozónem noci říši
kam my živí ještě nedohlédneme
Najednou jsme tak tiší, v sobě a hlouběji…
Do spirál hudby sfér nakonec všichni dospějí –
dnes tedy jeden z těch vyvolených
My jenom chvíli dál jdeme
Tak sbohem a na shledanou snad a nezapomeneme

Napsat Facebook komentář

x komentář

Napsat komentář