Vlny

Valí se vlny,

valí se, valí,

valí se rychle,

hodně toho vyplavují.

Nastala akcelerace,

nejede se úplně lehce.

Koukali jsme do nebe,

rouška nás však tlačí do sebe.

U sebe nemáme jen nebe…

Týká se to jeho, jí, mne i tebe.

Natlačení do sebe –

„Tak už se uvnitřni!“

– říká rouška.

Rozhodně to nešeptá líbezně do ouška.

Dýchací izolace

omezuje naše plíce.

„Tak se, kurva, probuď

– nebudu to opakovat již více!“

Rouška je učitelem,

mistrem, guruem,

je dosti přísná,

nepouští nás ven.

Učení není vždy růžovoučké,

to byste už chtěli příliš.

Chceš jen cukrdlátka?

Tak to si teda vyliž.

Mletí mysli,

nech ji být,

ať si jede,

mezitím zpomal,

odevzdej se tichu

a případnému očistnému smíchu.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Autor: .

Autor: Pavel Tresnak

Píše básně i jiné krátké texty už dlouhou dobu, i když s proměnlivou intenzitou. Píše o všem možném – podle impulzů, které přicházejí. Rád chodí do přírody, fotí a objevuje různé zajímavosti, které pak ukazuje dalším lidem. Baví ho spojovat různé věci dohromady, aby tak vzniklo něco originálního.