Smrt

Jaká je smrt?

Je smrt těla smrtí?

Co tě k tomu napadá,

k čemu se přiklánět máš pnutí?

Existuje smrt ega?

Či je jen iluzí –

jako ego samo?

Již dlouho se to šušká,

jak s tím tedy?

Máme jasné vhledy?

Existuji, existuješ, existujeme?

Či si jen na něco hrajeme?

Jen se je

a nic jiného neexistuje?

Jsi jím, jí, jimi, námi, mnou?

Jak je to s tebou?

Nebo snad s „tebou“?

Nalijme si čistého vína.

Jak to tedy kdo pravdivě vnímá?

Jsme lidi či spíše paňáčci ve hře?

Hra nemusí být vážná,

raději odlehčená,

jakékoli tíže zbavená.

A to hodně znamená.

Návrat k přirozenosti?

Umělého bylo již dosti?

Iluze je iluzí

a prokouknuta mizí.

Probíhá děj skrze nás?

Pak probíhá v harmonii,

žádný extra vodvaz.

Harmonické plynutí,

prokouknout to nikdo tě nenutí.

Všimneme si, uvidíme?

Pak se samočinně znovupropojíme.

Slova už nestačí,

je to tu trochu jinačí.

Tak už se poddej

a vše se ukáže.