Mozaika poskládaná, příroda v sloupcích a řádcích.
Mraveniště tvorečků zvláštních.
Potkávám tě, přírodo, krajino našich duší.
Potkávám tě a stále ti to sluší.
Až k arboretu vystoupaly kroky mé,
Tvoje pozvánka do ráje.
Anděl vítá statečné a skřivan zahraje:
Ze smrti měst a špíny cest, na pěšince moudrosti domova.
Duše z lásky touhy mrtvých vykvetla.
Ta nádhera v jednoduchosti a pokoře.
Není člověk jenž by byl jen nahoře.