Padá, padá na mě noc/ padá z jasnýho nebe
Sahá na mne smrt, sahá/ i když jí to nedovolím

Tmavá je, jak myšlenka na ni

Zkouším něco říct/ nevím co mě bolí

Neumím vyslovit/ co to je/ když to není nic

Nic, co ve mně klátí něco, nevím jak to říct

Stromy v lese i s kořeny vyvrací

Když přijde vichřice

Stromy i s kořeny silný vítr v lese vyvrací

Silný vítr, co je silný vítr

Jen silný vítr, co stromy i s kořeny vyvrací, nic víc

 

Těžká je noc, těžké je ráno, když ve mně vyvrací, jako vichřice stromy s kořeny, myšlenky. Jedna za druhou se k zemi kácí, padá na zem. Nehybně

leží. Těžká je noc, těžké je ráno tonoucích. Nezbývá času, času nikdy není dost ke zpěvu.

Probouzím se do bílého rána, nacházím zbytky štěstí. Je toho dost, co můžeš milovat, připraveno k lásce. Je toho dost, co můžeš darovat.

Bílá je noc, v měsíčním svitu, hned za úsvitu projdu se ránem.

Bílá je noc, v měsíčním svitu, hned za úsvitu projdu se ránem nového dne

 

Padá na mě noc, padá z jasnýho nebe

Sahá na mne smrt, i když jí to nedovolím

Cítím jak uvnitř zebe, myšlenka

Tmavá jako tér, hoří, venku hoří

Zkouším vyslovit co je to, co bolí

Duše nebo nevím co

Stromy i s kořeny vítr v lese vyvrací

Když přijde vichřice, nejde jinak, nemůžeš se procházet jen tak po lese, za prudké vichřice

Nikdo za nic neručí, v sázce je tvůj život, nikdo za nic neručí, když se vypravíš do lesa za vichřice, možná zemřeš

Nikdo za nic neručí, jen ty sám v rukou máš svůj život, jen ty sám v rukou máš své štěstí, jen ty sám, jsi sám

 

Padá na mě noc, světlejší než zítřky, padá na mě moc, padá na mě noc, jsem šťastna, že se ráno probudím

Do bílého dne, bílého, jak bílý je život, do šťastných setkání, do let. Bílého dne, bílého rána, bílé noci, až se probudím