Přenádherné květy temného nebe
osázené podél tramvajových zastávek
tak nějak nenápadně
trpce
kdo si jich všimne?
V očích se mihne jen oblak modrého
z nebe
temného modrého z nebe
když se chystá k dešti
možná že mají štěstí
nikdo je neutrhne…
Archiv autora: Alena Nezbedova
Pouť
Napsat komentář
Prašná cesta za
šumění elektrických sloupků
souřadnice mozolů otisknuté do chodidel
sucho v hrdle
odložený abstraktní obraz
památka na dávné časy
hřbitov nebo pouť?
Krajkoví listů láme se o paži
slunce vrývá písmem zlatým do ramen
Opatruj se, poutníče…
dlažební kostky, trny, mosty…
trny…
Bože, Bože, kde Tě mám?
Vodu živou dej mi pít!
Zem v prachu vítr rozfouká
a hukot kol náhle sílí
točí se duše točí
v astrologickém koloběhu
uprostřed náměstí
Lásko, lásko, jde se ukrýváš?
V podloubí?
V krámku pro radost?
Modlí se, modlí
hradecká Madonna
Taju
Máš mě zaoblenou v kolébce dlaně
Táhnu se vráskami soukromých pohoří
Stékám na zem
A vlévám se do všeobjímajícího oceánu vesmíru
Pluji v souhvězdích na kraji vypůjčeného vozu
Velké medvědice
Prším zpátky Beethovenovou symfonií
Neslyšným houpáním pomalu
V opojení vloček
Konečně
Zlíbávám zem
Znovu taju
Křičím po tvé dlani
Znovu křičím po tvé dlani
Znovu a znovu
Láskoměr
Vážky měří váhy
Součiny lásky bez viny
Pro hrst korunek z levné čokolády
V pravých rukách pustou láhev
Cáry vlasů zkyslé dešťovými kapkami
Trucují
Když jeden ubohý tvor
Kůži opatrně svlíká
Letí
Ty váhy těch vážek
S výsledkem neslýchaným
Naplňují otvor
Parník troubí
Jak na zavolanou.
Prokrastinace
V odlehlých končinách nahých náměstí …
Losoval se úděl rolí
Chvíli pršelo, chvíli se smálo
Výběr se zužoval
Poptávka rostla
Až zbyla
Prázdná pláň uvnitř schránky
Kde je?
Hněvivě syčí volavka
Kde je MŮJ poklad?!!
Podél páteře však teče
Proud – majetek miliardáře
A v kašně docela uprostřed
Brk splývá…
Vždyť ještě TOLIK
TOLIK
Zbývá…
Malá víla
Někdy si připadám malá, docela maličká
Víla schovaná pod blatouchovými listy
Venku prší a kapky klepou na střechu
Venku prší a potůček stéká k bosým nohám
Obrovský pták v kosím peří nakukuje dovnitř
A číhá, zda jsem k mání
Tak – tak malá si někdy připadám
Docela maličká
Orel i panna.
Kde se rodí básníci
Kde že se rodí básníci, pane Blahorodí?
Rodí se rodí v tunelech makaronových stvolů pampelišek
Kloužou se dolů do hlíny
Rodí se rodí v podhůří
Ve stínu slunečních dílen
Úctyhodných lišek
Schoulení do šupinek načervenalých jarních šišek
Hledej, hledej, pane Blahorodí
Kde jen že se rodí
Básníci…
Vidíš?
Vidíš? Ty malé šišky v podobě rozvětvených květů
Se lámou vzduchem z jehličnatých paží
Vidíš? Malá drobná mláďata ořešáků
Se prodírají zemí jako by v poptávce po rozesetí po celé planetě
Vidíš? Zlatý déšť už odkvet, mahónie žene do krásy
Modřince usychají a já si říkám postý
Že se nemám míchat do toho, čemu nerozumím…
Ostatně nerozumím téměř ničemu…
Kromě těch šišek, ořešáků a modřinců…
Láska jedna
Zkouším ji
Roztrhat
Zaklít
Uhasit
Zahodit
Zničit
Všelijak
Nejde to
Nenechá se
Směje se mi
Láska
Jedna
Všežravá
Bublina
Pouštím větrem bublinu
V pavoučích nožkách stínu
Odolává spektru
Molekulárního splínu
A praskne jistojistě až ve 13. století
Na chřípí Marka Póla
A on ji vpíše do záznamu
Jako jednu z Miliónů
Zázraků.