Archiv autora: Dana Chottova

Vejdu

Vejdu a slyším zpěv ptáků

hudbu světů a nebes

Hvězdy září na tmavé obloze

nerozdělené jsou dny od noci

hluboké propasti temných vod

až na dno srdce země spojují člověka

tlukotem rození a zániku

Jsme jedno tělo hora a strom

řeka a vody

pláč dítěte v houští rodící se srny

Jsme jeden výkřik

do světa narozených i nenarozených

živých i zemřelých

Jedno velké probuzení ducha a hmoty

a tolik pláčeme vděčni za život

malí radujeme se

děkujeme

Lenoro lásko moje

Utíkám k Tobě

Utíkám k Tobě

Jsi sen

Ve snu zdáš se mi

sny přicházejí nezvaně

už kolikáté napomenutí

 

Je lepší snít a umírat

než mrtev být

Ze snu se probrat

vidět svět

Tvýma očima

Kvetoucí strom

Skládám do květů sladkost

ukládám ji do zpěvu hučících včel

teplých stínů léta

a rozmarů deště

než okvětní lístky odfoukne větřík

a slunce zapadne za nejvzdálenější pole

 

Co je prázdnota?

plnost

zpívajícího světla

 

Co je nehybnost?

nejvyšší dynamičnost stvořeného

 

a láska?

jenom co oživuje

Jsi

Jsi pán svých slz
neúspěchů a ran
Jsi zoufalec
co sype sůl
Jsi otevřený šrám
 
Jsi písek v soukolí
dvou opuštěných rán
Jsi samota
jíž tolik postrádám
 
a vášeň
té už bylo dost
nadbytečná
ohlodaná kost

Stejně měřeno…

Stejně měřeno
                             
kdo dá víc
méně
života

...

Rozhazuje verše

kolem sebe
možná k někomu přijdou
budou užitečné
nebo alespoň 
krásné
slovo
bublina
nebo
nic

...

(Básník je člověk)

...

Nedorozumění

Beze slov
Slova prchla 
Nic déšť hraje na stromy
Na klávesy chodníků
Na klávesy deštníků
na šeď
trávy

...

Sběrač hub

Stopy zvěře prokluzují mech
pachy a vůně

...

Co je láska

Když ne život
Když ne krása
Jméno Láska
Kámen tesaný
V srdci člověka

...

Akt kladení věnců hrdinům
věčná otázka pravděpodobnosti
náhod
I ty můžeš být hrdinou...

...

ÚCTA

Úcta, nevíš co je úcta
dítě?- nevím, nikdo mě jí neučil