zůstanu doma
u své zdi
za ní je tolik neznámého
jen tuším
plna zvědavosti
v očekávání dobra

tam venku
vyjí psi
kočky umírají
na nemoci
nebo je někdo zabije
zlí lidé

žijí dál
ve svých nových
naleštěných uniformách
obléknou tváře
do jantarových masek
co se podobají zemi

a dál už víš
za zdí je nebezpečno
její střechu zdobí dvě hrušně
jedna pozdní druhá plodí dřív
sladké hrušky
ta první hrubé kožichy

tam je můj domov

měsíci dětství
tvá ústa věstí
požáry v srdci

nenaplněné touhy
jen kdybys promluvil
však mlčíš
jiný máš cíl

v chladu se schováváš
bloudíš nocí
v peřinách tmy
převaluješ své údy
touláš se ulicemi
jsme snad příbuzní

tělo bez duše
mrtvý kráter naděje
věčnost jež dýchá sebetrýzní
láskou
nevěsta pro zítřek
socha

noci
měsíci dětství
tvá ústa věstí
věčnost