Byl to kmet, z dálky poznali jste ho hned. Říkali mu Forest. Ohnutý jako paragraf plahočil se vpřed. Ochrnutou měl ruku i nohu, jež mu uhnívala a o níž kolovaly zvěsti, že mu jednoho dne upadne dočista. Snad pomohla by mu očista. Všechny zdravil už ode dveří. Vypadal trochu jako veterán z Vietnamu. Ale více připomínal Tasmánského čerta.
Při nakupování házel housky do vozíku a následně na pás u pokladny, načež si tu poslední vzal do pusy a jak široký tak dlouhý se položil na pás. Přijel hezky paní pokladní pěkně pod ruce zakousnutý do housky s vytřeštěnýma krvavýma očima. Žena v syntetické firemní zástěře se jmenovkou „Helena je tu pro tebe“ Tasmánského čertíka pohladila po vlasech a něžným hlasem pravila: „Chlapče, ale ta houska patří do sáčku!“ On jen s plnou pusou a přivřenýma očima přitakával. Na pás mu ukáplo pár slin. Ostatní zákazníci přihlíželi jako zkamenělí. Celý příspěvek