Archiv autora: Ivana Beranová

Opora a vášeň

Souzním
s Tebou beze slov
na dálku pohledů
do očí
z protistran stolu.

V rozběhu opačnými směry
mlčíme nahlas
vykřičníky
bez vášní.

Potom se vracíme
na dosah paží.
Opory.

A s Tebou
souzním na dálku.
Světla

Nezkrotná ega
se protínají
na křížích
naších stejných protikladů.

Snad jednou zaslechnou
svá ANO.
V nocích
s magiemi
vzájemných ran do týla.

Proč

Pro výšku hloubek
Pro Uran v Neptunu.
Pro sám sobě protikladem

a můry u lamp v nočním parku

Pro duši Morticie Adamson
Pro Dionýsovu vinnou extázi
Pro tepající eros

tajemných zahrad s růžemi

Pro umdlévání do jasu
s motýly nad magnetickými poli.

Pro krajní svobodu.
Na hraně přežití.

Opora a vášeň

Souzním
s Tebou beze slov
na dálku pohledů
do očí
z protistran stolu.
V rozběhu opačnými směry
mlčíme nahlas
vykřičníky
bez vášní.
Potom se vracíme
na dosah paží.
Opory.
A s Tebou
souzním na dálku.
Světla.
Nezkrotná ega
se protínají
na křížích
naších stejných protikladů.
Snad jednou zaslechnou
svá ANO.
V nocích
s magiemi
vzájemných ran do týla.

All of a Sudden

Freezing chills

and snow-showers.

 

Still green bushes turned

– out of blue –

into a kind of winter fairy tale poetry.

 

WHAT A CRUEL TRANSMUTATION!

 

The erstwhile flowering life

still visible under its icy armor.

Still smelling its used-to-be perfumes.

 

So difficult to leave it nothing but vanishing.

Hopelessly detached

from what now we call just

 

ONE-TIME BEING.

 

So difficult not to cry over passing beauty.

To give up.

Simply.

 

In doubtful chance of future resurrection.

Strašáček

 

Stál v poli sám,
strašáček vystrašený.
Ve větru povlával.

Větrem a bouřkami
dodával si síly
a snil o tom,
že jednou

– snad jen v jemnému vánku –

stane se rytířem lesní víly.