Dnes nemohu spát. Ležím v posteli a bojím se pohnout, abych nevzbudila malého synka. Je tak úžasný, když spinká, tak čistý, tak bezbranný, tak hřejivý. Hlavou se mi honí změť myšlenek… Práce, povinnosti, starosti, je to pořád dokola. Nemám na nic čas, stále spěchám, odděluji to „nutné“ od „méně nutné“ a „to počká“ a stejně je času málo. „Málo času na co?“ ptá se můj muž.
„Na radost, na štěstí, na lásku…. „ zní moje odpověď.“
Celý příspěvek